Jak to udělat, abych byl spokojený? Tak to je otázka, kterou si poslední měsíce pokládám čím dál častěji. Ne snad, že bych spokojený nebyl. Ovšem vše je v neustálém vývoji. Stejně tak i já nebo cesta, po které kráčím. Cítím stupňující se tlak. Není sice nepříjemný, umím s ním pracovat. Jsem ovšem pozorný, kam se věci pohnou.

DSC07514

Zrovna jsem propádloval Korintskou úžinu. Zdejší krajina je také pod neustálým tlakem. Ve středu asi 200 km úžiny se potkávají hluboko pod mořem dvě tektonické desky. (Říká se tektonická deska či litosférická? Nevím, ale asi to nemění příliš význam). Tedy asi 1000 m pod hladinou vzniká ohromný tlak. Je dokonce tak masivní, že na březích se z obou stran tyčí do výšky mnoha tisíc metrů, zasněžené hřebeny hor.

DSC07596

Je to úchvatná podívaná a mě toto prostředí vede k zamyšlení. Stejně jako jsou místní pohoří vytlačena ohromným tlakem vzhůru i já jsem poháněn kupředu tlakem. Je to tlak z kombinace všeho, co dělám. Lépe řečeno ze snahy udržet vše v chodu. Tlak, který na sebe já sám vyvíjím. Ovšem i při vzniku místního hornatého prostředí byl moment, kdy nebylo zcela zřejmé, jak to všechno dopadne. Stejně tak jako se hromadícím tlakem začala hornina vytlačovat vzhůru, mohla se i začít nořit pod zemský povrch.

_MG_6457

Cítím, že se přibližuji k tomuto momentu. Momentu, který ukáže, zda jako hory budu stoupat vzhůru a bude mne vidět, nebo přesto, že budu na své cestě, zmizím z dohledu. To, co chci já, je vše udržet a dále růst. To i navzdory tomu, kolik to vyžaduje energie a nasazení. Zda-li se mi to podaří, zatím nevím. Věřím však, že ano!

Když jsem začal tuto cestu připravovat, wow… Je to již téměř dva a půl roku zpět! Tak od začátku jsem se zaměřil na myšlenku celou cestu sdílet. Cítil jsem, že to, co tato cesta přinese, by měli mít možnost dozvědět se i ostatní. Také jsem se snažil nashromáždit maximum financí. Prodal jsem, rozdal či vyměnil za něco potřebné vše, co jsem nepotřeboval na cestu. Díky tomu jsem sice neměl nic krom kajaku, ale měl jsem tolik financí, že by mi pravděpodobně stačily na skromné obeplutí Evropy. Jenže byla tu ta má myšlenka celou cestu sdílet.

_MG_6440x1

Již během příprav mi to bylo jasné, že sdílení této cesty bude vyžadovat mnoho energie, financí i času. Kolik přesně, jsem ale netušil. Byl jsem ale klidný. Měl jsem myšlenku získávat finance výměnou za zážitky či třeba fotky, ovšem ta mi nevydržela dlouho. Cesta mne rychle naučila, co znamená mít otevřené srdce i mysl. Naučila mne, že nejkrásnější energie je skrz dar. To proto, že dar obohatí jak dárce, tak příjemce. Díky tomuto poznání jsem se rozhodl sdílet celý můj blog i fotky zdarma. Jako dar pro sebe i pro všechny, které to potěší.

 

Snaha udržet toto sdílení mě sice stojí mnoho energie i financí, dokonce jsem se dostal do takového kolotoče, kdy jsem se přistihl, jak vybírám možnosti, kde zastavím, podle toho zda tam je internet, elektřina, suché místo, kde mohu vytáhnout veškerou elektroniku, a také možnost se najíst, abych ušetřil čas a nemusel vařit. Nahrání fotek, videí nebo napsání dalšího blogu vyžaduje v tomto nasazení často více jak 24 hodin stálého přístupu k internetu. Jsem také odkázán na ohromné množství kávy, která mne drží v pohotovostním režimu.

_DSC3301

Asi před týdnem jsem byl podpořen tím, že jsem dostal zdarma hotelový pokoj, sprchu, pračku, veškeré jídlo i pití. Tehdy jsem si uvědomil, kolik financí a energie vlastně do toho sdílení investuji. Dva dny na hotelu připojen na elektřině i internetu a více jak 30 hodin jsem se nehnul od monitoru. Myslel jsem si, že stihnu připravit veškeré fotky, napsat nový blog a sestříhat video. Dopadlo to tak, že jsem připravil asi 150 fotografii ke sdílení. K blogu ani videu jsem se nedostal. Video se mi podařilo sestříhat a nahrát o několik dní později v restauraci, kde jsem 12 hodin koukal opět do monitoru a do toho se snažil maximálně věnovat i majiteli, který mne od oběda po následující snídani hostil zdarma. Blog přišel na řadu o dalších několik dní později.

DSC07329

Začal jsem pádlovat již za svítání, abych denní kilometry upádloval co nejdříve a ušetřil trochu času na psaní. Zastavil jsem v přístavu, přímo mezi jachtami. Poslední možnost, kde se připravit na dlouhou cestu mimo civilizaci. Přestože mám na ní velkou chuť, sprchu nehledám. Potřeboval bych si doplnit zásoby jídla, vody a benzínu do vařiče. Ovšem místo toho usedám do místní docela drahé jachtařské restaurace a ptám se na heslo k Wi-Fi a velkou kávu.

DSC07559

Proč toto vše popisuji? Uvědomil jsem si, že pro někoho může být zajímavé poznat zákulisí toho, co se na jedno kliknutí a zdarma ukazuje na monitoru jeho počítače. Osobně jsem pod tlakem z toho, že se snažím jet kupředu, prožívat cestu a maximum sdílet. To vše na nejlepší úrovni, kterou zvládám. Sám si píši blog, zajištuji si korekturu i překlad textů. Vše sám fotím i natáčím, upravuji, stříhám, nahrávám na internet i web a sdílím i na facebooku. A řeknu vám, někdy toto vše kolem je mnohem náročnější než pádlovat podél krásných pobřeží a přátelit se s místními lidmi.

DSC08516

 

Co k tomu dodat závěrem? Že jsem pevně rozhodnutý i nadále sdílet cestu zdarma, a to i když bych do toho měl dát i poslední peníze, které mám. Cítím v tom smysl mnohem větší než cestu dokončit a nikomu z ní nic nedarovat. Přeci jen každý nemůže vše prodat a odjet. Nebo alespoň ne úplně každý.

PS. Děkuji za podporu všem, co mi pomáhají vpřed na cestě i na dálku. Rezonuje-li i s tebou to, co čteš, budu vděčný i za tvou podporu na cestě vpřed a udržení jejího sdílení.

Jo a snad se mi již do příště podaří dohnat sebe a grafiky, abychom udělali ty již rok slibované trička na podporu této cesty. Tak snad příště již s tričky… 🙂

8 komentářů

  1. 12/04/2016 at 15:03

    Asi bys byl překvapenej, kdybys věděl, jak velký vliv má tvá cesta. Ten internet je dobrej vynález. Ahoj!

  2. Marcela-Reply
    12/04/2016 at 15:35

    Rezonuji. Nekterym momentum rozumim vic, nez by se zdalo. Svym zpusobem tez pomyslne padluji na ceste od rozhodnuti mit deti. Ovsem na tuto cestu jsem se nijak nepripravovala, a tak dost mozna i proto po vetsinu casu padluji sama. Deti pribyly (5), sily ubyly. Posledni dobou vic sdilim, aby mi slova druhych dodala drobet vnitrni sily. Nemuzu to zabalit a take v jiste podobnosti s tebou marne hledam cas pro sebe a uzivani si te cesty. Neustale jsou vsudypritomne povinnosti ci nove vznikle situace, jez na mne vyvijeji tlak. Podobnost v tom nalezam a tak souznim. Verim a preji ti, at Tvi dnove brzy klidne plynou, jako voda, co te obklopuje a at mas na praci dokumentaristy tolik prostoru prave tolik jako na zazitky dobrodruha, ktere s nami vsemi s laskou sdilis!

  3. Richard Mayer-Reply
    12/04/2016 at 22:10

    Ahoj Jiříku, jsem rád, že jsem poznal takového zajímavého fajn dobrodruha života, jako jsi ty ( na Vaňkovým statku). Občas na tebe vzpomenu, jak se asi máš a kam tě cesta až dovedla. Fandím ti a tak trochu i závidím ( odvaha a odhodlání není dáno každému ). Přeju ti hodně zdaru a ať máš též dost důvodů k úsměvu na tváři a takového toho chapského, jo jsem pašák dokázal jsem to. Měj se, Richard.

  4. Inka-Reply
    13/04/2016 at 16:03

    Ahoj Ferdo, i já rezonuji 🙂 Posílám pozdravy a přeju hodně sil! A taky doufám, že brzo budou trička 😉

  5. Jana Pešková-Reply
    17/04/2016 at 18:36

    ………..ahoj Jiří, jsi tak daleko a přitom s námi…….motivuješ mnoho lidí k zamyšlení i k rozhodnutím,………a od nás můžeš získat jen jistotu, že jsme s Tebou v tiché energii, můžeme Tě potěšit slovem, můžeme Tě zasponzorovat a pomoci každý měsíc finančním příspěvkem. Ale odpovědět na otázky s konečným rozhodnutím zůstává jen na Tobě samém. Jsi odvážný, zůstaň silný a svůj. Přeji Ti, aby Tvá rozhodnutí byla vždy správná a přínosem na Tvé cestě. Opatruj se.Hodně štěstí na každý den a pusu posílá. Máma

  6. mamča-Reply
    17/04/2016 at 20:11

    ……..a ta fotka umístěná vzhůru nohama nám fáááákt nevadí 🙂 Dnes je vzhůru nohama kde co………… *-)

  7. 21/04/2016 at 12:50

    Jiří, rád si pročítám Tvé řádky.

    Dodávají hodně kuráže a sil v cestě každého z nás. Vlastně je jedno, kde jsme, ale jak se dokážeme dostat do svého nitra, k podstatě svých pocitů. 🙂

    Zdravíme Tě celá rodinka z Haloun.

    Marek

  8. Madla-Reply
    09/05/2016 at 20:34

    Tak si tady pročítám, prohlížím fotky a sedím v klidu na zadku v balkónovém křesle, abych měla alespoň trochu pocit, že jsem venku. 🙂 To, že ses vydal na svou vysněnou cestu a pokračuješ přes všechny nesnáze i překážky dál. To, že se díváš na svět otevřeným srdcem a laskavým pohledem. To, že se s námi všemi dělíš o svoje zážitky, poznatky, o všechno… To je všechno skvělé a úžasné. Vydrž tady a teď. Buď na místě, buď silný a sdílej s námi kdy Ty budeš chtít a moct. Myslím na Tebe skoro každý den nezávisle na tom, jestli jsi přidal novou fotku, nebo jestli zrovna sedím u počítače a čtu nový blog. Všechno má svůj čas. A já se jdu zase učit, když jsem si v přestávce mohla zarelaxovat u Tvých fotek.

Zanechat komentář

+ 6 = 12