Proč

Ráno vstanu, protřu oči a jdu do práce. V rychlosti obědvám a pak zase do práce. Večer mobilizuji zbytek sil a jdu se věnovat na chvilku nějakému, jak se říká, koníčku. V poklusu večeřím a zničený padám do postele, abych ráno opět vstal na alarm do práce. Tak se střídá den se dnem, měsíc s měsícem, rok s rokem.

Rád pracuji, dělám svou práci co nejlépe a rád za sebou vidím výsledky. Ale toho času mimo práci je nějak málo. Plánů, cílů, snů je mnoho a přibývají rychleji než se vyplňují. Přišla do našich životů stále více se zrychlující doba, sotva se nám daří držet tempo. Abychom ušetřili čas, začínáme odsouvat, přehlížíme nebo zapomínáme na nás samotné, na naší intuici, naše potřeby, touhy, sny, přání… Sami opouštíme vlastní hodnoty a pokorně je nahrazujeme hodnotami moderní doby, hodnotami ostatních, hodnotami, o kterých nám bylo řečeno, že to jsou ty pravé, správné a pro nás důležité. Kde je chyba? Kdy to skončí?

Ano, je mnohem jednodušší jít s davem, jít tam, kam jde většina. Umožňuje nám to přestat přemýšlet. Umožňuje nám to řešit situace rychleji. A to se přeci od nás vyžaduje. To je hodnota dnešní doby. Potlačit jedinečnost. Pod vlivem toho, co si myslíme, že se od nás očekává, co by měli být naše cíle a hodnoty, žijeme ve strachu ze ztráty. Často žijeme s předsudky ve vzpomínkách či v budoucnosti. A prožívání přítomného okamžiku nám připadá jako ztráta času nebo jako komfort, který si nemůžeme dovolit.

Kdy se konečně naplní ta tolikrát vyslovená mantra „ AŽ JEDNOU…!“

Ach. No jasně. Zde je ten háček! Drobné slovíčko – AŽ!

Tedy STOP!!! Konec, stačí!!! Už žádné, AŽ JEDNOU…! Ale prostě TEĎ!

Vytahuji velkou cestovatelskou myšlenku na obeplutí Evropy na mořském kajaku. Myšlenka je to řádně stará a řádně zanesená usedlinou času. Byl jsem tehdy ještě na střední škole. Tuším, že v prvním ročníku. S kamarádem jsme si touto myšlenkou krátili večery u dobrého vína. Ale nakonec jsme jí zakleli tou známou mantrou „Teď to nejde. Teď to není ideální. AŽ JEDNOU…“

Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří se mi svěřují, že tuto myšlenku také kdysi měli nebo jí stále ještě někde hluboko mají. Navzdory tomu jen opravdu málo lidí tuto myšlenku realizuje. Dle mého názoru si tato myšlenka svou šanci zaslouží. Alespoň tedy já jsem se rozhodl jí život vdechnout.

Když partnerce navrhuji, aby se na cestu vydala semnou, myšlenka jí oslovuje. Hlavně ta svoboda, volnost, zjednodušení života a zpomalení tempa. Přípravy zabírají téměř jeden celý rok. Sem tam se vyskytují méně či více závažné komplikace. Ale mnohé se daří vyřešit za pomoci dobrých lidí. Těch se objevuje stále více a myšlenka začíná nabírat energii. Když je již na dohled datum vyplutí, rozhoduje se partnerka pro svou vlastní životní cestu, která však nebude na dohled té mé. A tak si přejeme navzájem sílu a odvahu pokračovat každý svou vlastní cestou.


„Drahá Jiřino, za tvůj čas, lásku, porozumnění i pomoc ti z celého srdce děkuji.

Ať tě na tvé cestě doprovází odvaha, síla, dobří lidé a milovaná zvířata.“

Jiří