O uvědomění si nového poznatku by se dalo jistě psát mnoho a často. Zvláště na cestě, kde nové poznatky, prozření či prosté pochopení, přichází takřka denně. Nemyslím si, že by bylo nutné vydávat se tak daleko pro tato prozření. Ovšem je to tak mnohem pohodlnější. Přeci jen, není kolem tolik toho systému, který dokáže mysl držet zkrátka. Není kolem tolik ruchu, co spousty myšlenek přehluší.

Dobrá tedy. Co za poznání je to tentokrát? Až příliš jednoduché napsat ho. Ovšem cesta k němu si vyžádala trpělivost i čas. Odhaduji, že alespoň tisíckrát jsem slyšel věty: Nemůžeš se zavděčit všem. Není možné brát ohled na každého. Nikam nedojdeš, budeš -li při každém odlišném názoru hledat kompromis… No jo, ale jak tyto obroušené věty pochopit? A souhlasím s nimi vůbec? Je na nich něco k zamyšlení? A jak v nich najít jádro myšlenky? Jsou tak často používány v mnoha protichůdných situacích. Je možné je slyšet zároveň z úst moudrých i pohodlných lidí.

Zamyslel jsem se nad tím v okamžiku, kdy jsem sám ze svých úst slyšel: „Nemůžeš se zavděčit všem, je to tvá cesta a tvá volba že ji sdílíš.“ NEdělat kompromisy? Ale to nelze přeci takto shrnout, řekl jsem si. Někdy je kompromis moudrý krok. Jindy pak kompromis vede jen zdánlivě podobným směrem ovšem již nikoli k cíli. Tedy kdy kompromis ano a kdy ne? Tuto hádanku jsem řešil v okamžiku, kdy jsem stál na konci ostrova. Hleděl jsem přes rozbouřené moře na 8 km vzdálené pobřeží dalšího ostrova. Moře bylo rozbouřené přesně natolik, abych si dokázal připustit, že mám dost zkušeností, aby existovala šance dopádlovat na protější ostrov. Ovšem moře také bylo dostatečně rozbouřené na to, abych si i přes své zkušenosti dokázal přiznat opačnou variantu.

Blog2

Ano, byl to pro mne zajímavý moment. Byl jsem pod tlakem skutečností a předsudků. Věděl jsem, že mám před sebou více jak deset ostrovů. Mezi nimi více jak 150 km na otevřeném moři. Věděl jsem, že předpověď počasí neslibuje žádné stálé podmínky. Hlavou mi běžely všechny ty komentáře, které mi lidé posílají a které naznačují, že rádi vidí postup vpřed. Hlavou mi znělo, že mám maximálně hodinu na to vyplout, jinak nemám šanci doplout na další ostrov. I to, že pokud nevypluji dnes tak přes tyto ostrovy nepropluji možná celou zimu. Seděl jsem na pobřeží, hleděl na obzor a ptal se sebe, moře i větru. Mám či nemám vyplout? Snažil jsem se zachytit odpověď a rozhodnout se.

Tehdy jsem si opravdu připustil, že hledím na to, co si asi řeknou všichni ti lidé, co mou cestu sledují. Co řeknou ti, co by chtěli vidět, jak se pokusím přeplout na další ostrov. A co asi řeknou ti, kterým to přijde jako zbytečné riziko. A tehdy jsem si řekl dost. Je to tvá cesta. Sdílíš ji proto, že tě to baví, ne proto, abys byl slavný či se zavděčil. Není tvou povinností, aby se tvá cesta líbila všem. Dokonce není ani povinnost, aby se vůbec někomu líbila. To, co děláš, sdílíš či daruješ je jen tvé rozhodnutí, tvá volba. Vše si financuješ sám či za podpory těch, kteří tě chtějí PODPOROVAT nikoli těch, kteří si tě KUPUJÍ.

Zvedl jsem se a poděkoval větru, moři i sám sobě. Řekl jsem si, že se přeplout pokusím ale ne dnes. Přiznal jsem si, že teď chci zimu věnovat potápění, novým zkušenostem a ne promrzlý sedět celou zimu na pláži a čekat, než mne počasí obdaruje pár dny, které mi umožní postup vpřed. Usedl jsem tedy do lodi a po opačné straně ostrova pádloval 6 dní zpět do civilizace. Tam vyndal kajak z vody. Chytil první trajekt a potom letadlo a odletěl se na zimu potápět do Egypta. O tom, proč zrovna do Egypta, tak o tom mám chuť napsat až příště.

Blog3

P. S. Děkuji vám za podporu. Děkuji vám za komentáře, které mne obohacují a umožňují mi skrz ně růst. Opět mi došlo, jak těžké dokáže být přiznat si pravdu, jsem- li sobě zároveň soudcem i obhájcem.

4 komentáře

  1. Alušice-Reply
    10/12/2015 at 14:10

    Ferdo, tak tohle pro Tebe bylo asi veeelké dilema. My, co Tě sledujeme, si přejeme, abys proplul všemi úskalími bez újmy na zdraví i duchu. Pokud ses rozhodl zakotvit a jít na nějaký čas jinou cestou, chápeme Tě. Budeme rádi, když se s námi o nová dobrodružstvíi podělíš. „Naše tempo řídí Řempo“ se říkávalo za mého mládí. Dnes už pro mě rychlost není podstatná, čas sleduji, jen když někomu něco slíbím, protože sama nemám ráda nedochvilnost. Jinak si ale své tempo řídím sama. Ostatním připadám rychlá, já sama sobě jako šnek. Přeji Ti, ať se obohatíš novými poznatky, potkáš na své cestě zajímavé, hodné lidi a upevníš v sobě sílu pokračovat dál. Přiznat pravdu sám sobě bývá těžké, ale na druhou stranu osvobozující. Nazývat věci, události pravým jménem je mnohdy těžké, ale když to nakonec uděláš, uleví se Ti a posune zas o kousek dál. Těším se na Tvé střípky z Egypta. Neptun s Tebou.

  2. mamka-Reply
    14/12/2015 at 12:32

    Jiří, je to cesta NEJEN KOLEM EVROPY a je to Tvá cesta, na které potkáváš svůj osud………TUTO svou cestu si projdi, propluj či proplav tak, jak to cítíš. Baví nás Tvé prožitky s Tebou v kajaku, na písku, pod vodou, s botama i bez nich. Držíme Ti palce. Opatruj se a zůstaň v klidu a pohodě, poslouchej sám sebe, své srdce a přírodu. Ta je Ti teď nejblíž. Jsme s Tebou. Pa a pusu máma

  3. 23/12/2015 at 07:59

    Jirko, díky.
    Je v tom síla, a hluboká pravda. Jed si to svoje, a vydrž lidi informovat.
    Pro mě osobně je komunikace vším. Její absence vede k dohadům, spekulacím, dezinformacím, chybným výkladům.

    Tys udělal roznodutí. Vysvětlil jsi ho lidem.

    CHCE TO SÍLU, publikovat, stát si za svým a pokračovat dál, i když člověk cítí tlaky, pochybnosti, slabost.

    RESPEKT, a těším se až se potkáme a probereme tvou cestu. Je to fakt interesantní.
    Sílu ti, at vše zvládneš.

    Martin a Mirka,
    přející krásné vánoce.

  4. VLK-Reply
    23/12/2015 at 21:15

    Přejeme ti Ferdo krásné Vánoce, ať se daří ve všem co děláš !!
    Vlk, Blanka a Ríša

Zanechat komentář