Mám to veliké štěstí potkávat na mé cestě velice zajímavé lidi. Poznávám nové přátele a také poznávám, jak štědrý dokáže život být. Čím dál tím častěji mi život připraví takové shody okolností, že nezbývá než s hřejivým pocitem u srdce se usmát a s poděkováním vše přijmout. Jedna taková shoda okolností se mi právě udála.

Měsíc jsem strávil na řeckém ostrově Amorgos. Dostal jsem se na tento ostrov právě v ten pravý čas. Začínal jsem být unavený a po pěti měsících v kajaku jsem cítil potřebu změny. Možná to byla potřeba na chvilku cítit pevnou půdu pod nohama. Možná to byla ta silná energie, které je tento ostrov plný a já jí potřeboval načerpat. Možná to měl být týdenní seminář tradičního čínského cvičení Čchi-kung, na kterém jsem zdokonalil svou práci s vitální energií. Možná to měl být čas, který jsem věnoval tréninku a přípravě na mou instruktorskou licenci ve freedivingu. Možná to měly být dva týdny v blízkosti léčitele, od kterého jsem se měl možnost učit. Možná to byla ta příležitost si vyzkoušet natočit a zpracovat krátký dokumentární film. Možná jsem zde měl navázat důležité kontakty pro mou další cestu či vyčkat na nějaký osudový okamžik. Hřeje mne u srdce, že mohu s úsměvem napsat, že to bylo právě toto všechno dohromady.

DSC03859 (1)

O energii, meditacích, léčení a podobných tématech se ještě rozepíši. To co chci ale napsat teď, je neskutečná shoda okolností, která se mi odehrála během jednoho jediného dne.

Již téměř rok jsem se připravoval na svou instruktorskou licenci ve volném potápění. Vždy do toho něco přišlo a já tuto licenci nedokončil před vyplutím. Mám skvělého instruktora, který mi přislíbil společné setkání během mé cesty, a tak jsem v klidu vyplul. Na Amorgosu jsem pak poznal vynikající freediverku, která se mi stala spolehlivou jistící potápěčkou a parťákem pod vodou. Každým dnem se počasí ochlazovalo a s ním i teplota vody. A tréninky začínaly být náročnější.

Snímek-16-09-2015-05-27-58 (kopie)

V tom mi přijde zpráva od mého instruktora, ve které je termín kurzu. Je to za pouhé tři týdny. V závorce je dopsáno Dahab a pod zprávou, jsi vítán. Tato jedna zpráva odstartovala sled událostí, který mi bere dech ještě teď, když o tom píši. Hlavou se mi honí Dahab, severní Afrika, za tři týdny. Také mi hlavou běží myšlenky jako, během cesty kolem Evropy mě to zavedlo do Asie, bylo by fenomenální, když by mě to zavedlo i do Afriky. Také by bylo přínosné si tu evropskou zimu, která mne čeká, zkrátit pobytem v teple.

Když se odpoledne vracím z tréninku, moje potápěčská partnerka říká: „ Za pár týdnu to tady zabalím a odlétám pokračovat v tréninku do Dahabu.“ Zpozorním, otáčím se na ní a svěřím se jí, že jsem právě dostal možnost dodělat si v Dahabu licenci. Ale že se obávám, že si to nemohu dovolit hlavně z finančních důvodů kvůli cestě kolem Evropy. Do široka se usmála a vysvětlila mi, že právě z Řecka se do Dahabu dostanu za pár desítek euro. Vždyť je to jen támhle za tím obzorem a ukázala na jih. Mám tam spoustu přátel, a jestli chceš, zajistím ti tam ubytování. V ten okamžik jsem opravdu začal věřit, že odletět do Dahabu může být reálné.

Ani ne za hodinu mi píše má fyzioterapeutka, která mi přes zimu navrhla setkání kdekoli na mé cestě, aby mi pomohla vše zvládnout po fyzické stránce. Pomohla mi najít správné cviky na kompenzaci přetěžovaných zádových svalů z pádlování a srovnala mou techniku. Napsala mi něco ve smyslu… Posledních několik dní přemýšlím o Egyptu, tak kdy a kde se tedy setkáme? Fascinující shoda, říkám si, a během několika dalších zpráv se domlouváme na možnosti setkat se v Dahabu.

Dostat se do Athén do odletu letadla není nereálné. Sice teď často fouká a začínají být bouřky, ale po cestě je mnoho ostrovů, na kterých je možnost se schovat, a téměř z každého jezdí trajekt do Athén. Tedy nemusel bych nikde uvíznout odříznutý od civilizace či bezpečné možnosti, jak se do Athén dopravit. Ovšem je tu ten můj 6 metrů dlouhý kajak. Ten, ve kterém mám veškeré vybavení, ten který jsem po celou cestu nenechal na delší dobu bez dozoru. A pak ohromné město, kde je vždy složité nalézt vhodné a bezpečné místo pro zanechání kajaku. Jenže tentokrát to vše do sebe zapadalo. Ještě před půlnocí mi přichází e-mail od majitele kajakového klubu v Athénách. Mohu si nechat kajak u něj v klubu pod dozorem, jak dlouho budu potřebovat.

Fascinující, kolik na sobě nezávislých lidí se dokáže sladit ve stejný čas a na stejné místo bez předchozího plánování a přesně tak, jak to pro mě je v daný okamžik nejlepší.

DSC04214

Ještě jednou za tuto pro mě dechberoucí zkušenost děkuji. Stejně jako každému, kdo mi pomáhá toto vše uskutečnit.

4 komentářů

  1. Alušice-Reply
    21/10/2015 at 12:37

    Takřka všechno, co nám život přináší, má důvod. V daný okamžik jej mnohdy neznáme, ale v pravý čas nám to zapadne do sebe a výsledek bývá, jak píšeš, dechberoucí. Sáhni po nové přiležitosti, určitě Tě posune zase dál ve Tvém poznávání sám sebe a přinese Ti nová přátelství i poznatky. Jen doufám, že se s námi brzy opět o ně podělíš.

  2. mamča-Reply
    28/10/2015 at 09:12

    NEUVĚŘITELNĚ UVĚŘITELNÉ………..Jiříku, jsem ráda, že štěstí a shoda okolností stojí na Tvé straně………..jsem přesvědčena, že sis vše naplánoval na té naší nevědomé úrovni už velmi dávno……….a vypadá to, že velmi dobře……..Děkuji všem energiím, kteří jsou při Tobě. Přeji Ti hodně štěstí, pěkného počasí, hodně zdraví a mnoho přátel na Tvé cestě. Jsme od Tebe velmi daleko, ale díky Tvému sdílení skoro na dosah. Díky za řádky, které nás s Tebou provází. Pa a pusu máma

  3. VLK-Reply
    23/11/2015 at 22:08

    Čau Jiřiku,
    jak to s tebou vypadá? Koukáme, že jsi stále na Amorgosu.

  4. 10/12/2015 at 01:04

    Děkuji za podporu. VLK: na Amorgosu parkuje můj kajak. Já jsem momentálně v Egyptě. O tom jak jsem na tom zde: https://www.kayakaroundeurope.com/2015/11/a-tehdy-jsem-si-rekl-dost/

Napsat komentář: VLK Zrušit odpověď na komentář