Z Bělehradu to tedy byla jízda…

…aneb Síla myšlenky

Na teploměru se teplota šplhá stále výš. Stejně tak i hladina Dunaje. Otáčím se na Pavla a Leandra. Teď by to chtělo krásnou restauraci na břehu řeky s molem na zakotvení. Stín pod slunečníkem a v ruce vychlazené frapé… Trvá to přesně osm a půl minuty, než se na obzoru ukáže cosi připomínající tvarem slunečník. Jen pár okamžiků poté již sedím v pohodlném křesle s nohama nahoře. Obsluha mi podává ledově chladné frapé a říká: „Buď vítán v Bělehradě.“ Takto mne přivítalo město, které mou cestu opět o něco více okořenilo či snad dokonce osladilo.
Instrukce, které jsem dostal od přátel v Novém Sadu, byly přesné. Za prvním mostem okolo ostrova Great War doprava a proti proudu řeky Sávy. Podplout čtyři mosty a na lodi jménem Brodič již o mě budou vědět. Držel jsem se těchto instrukcí. Metr po metru stoupal rozvodněnou řekou více jak hodinu. Za čtvrtým mostem na pravém břehu řeky na mě z lodi mává sympatický chlápek. Ukazuje mi ideální místo na zakotvení a představuje se mi jako Bane.

Bane Brodic Belehrad

Bane, majitel plovoucího baru, restaurace, kotviště, stejně jako plovoucího ostrovu se vzrostlými stromy. Během pár okamžiků od něj dostávám k dispozici 10 m jachtu a veškeré zázemí restaurace i jeho plovoucího bytu. Na týden se mi toto plovoucí středisko stalo domovem i kanceláří. Až na dvě procházky do města jsem prožil čas v Bělehradě doslova na vodě.web239
Tu magickou situaci, kdy se přede mnou na zemi objevil malý motor, jsem již popsal dříve. Stavba plavidla z naplaveného dřeva byla již jen přirozenou reakcí na nastalou situaci. Trvala necelé tři dny a proběhla pod dozorem profesionálního stavitele lodí. Ten kotvil svou rozestavěnou loď hned na protějším molu. Když celá konstrukce podstoupila zatěžkávací zkoušku třemi urostlými muži a mnou, byl jsem s prací spokojen.

web254
Přepočítání vzdálenosti z Bělehradu na Řecké ostrovy, kde je vhodné být před příchodem každoročního silného větru, již jen podalo vysvětlení. Tento motorový zážitek mi má pomoci být ve správný čas na správném místě. Děkuji za ty dary. Jak je pro mě již skoro tradice, žádné velké testování motoru neproběhlo. Jestli má fungovat tak prostě fungovat bude.
Leandro ze Švýcarska své pádlování v Bělehradě končí. Stařičký kajak daruje profesionálnímu Srbskému kajakáři Nebojsovi z Apatinu. I když se rozhoduje pokračovat směrem k Černému moři na kole, za pár týdnů se vrací zpět do Švýcarska. Putovali jsme společně více jak 1000 km a propádlovali čtyři státy. Toto přátelství je doslova utužené řekou, potem, zábavou a společnými zážitky.

web201
S Pavlem noříme pádlo opět do vody a náš 6 m dlouhý katamarán je v pohybu. Pádlujeme necelé dvě hodiny. Snaha je propádlovat se Sávou zpět na Dunaj a z dohledu Bělehradu. Přesněji tedy z dosahu srbské vodní policie. To proto, že v zemi kde je vše možné, není třeba jít naproti diskusi s policií. Přeci jen pohybujeme se na 6 m dlouhém plavidle, s motorem od něhož neexistují doklady a oprávnění k řízení motorového plavidla v ruce stále nedržím.

web397
Je to zde. Bělehrad z dohledu. Vyndáváme pečlivě schovaný motor v kokpitu kajaku. Pečlivě utahuji motor na připravenou konstrukci a připojuji nádrž. Tahám za startovací šňůru a nic. Zkouším to znovu. Jak to jen ten kluk říkal. Dvakrát naprázdno a pak sytič? Nebo nejdříve sytič a pak počkat? Tahám znovu a znovu… a nakonec přeci. Funguje! Motor vrčí a celé plavidlo se dalo pomaličku do pohybu.
Nějak jsme si nedokázali představit, že dva spojené kajaky budou prořezávat vlny s takovou energií. A to, i když jedeme bez přidaného plynu a naše rychlost je srovnatelná s pádlováním. Každá sebemenší vlnka nás zkropí. O vlnách které dělají velké lodě ani nemluvím. Každopádně radost z vlastní konstrukce vše překonává, a tak promočení a s úsměvem pomalu pokračujeme vpřed.

web400
První kotvení odhaluje, že vytáhnout více jak 200 kg vážící plavidlo na břeh je nemožné. Učíme se ho tedy vyvázat ke břehu tak, aby se lodě nepoškodili. Hned následujícího rána jsem moudřejší o novou zkušenost. Kombinace noční lodní dopravy a poklesu hladiny dokonale naplnila můj kokpit až po okraj vodou a bahnem. Nejen tedy že kajaky nyní stály metr od vody na ostrém kamení. Ale já měl kajak těžší o nějakých 100 litrů vody s bahnem.
To by bylo, aby nám to motor nějak ještě více nezpestřil. Všudypřítomné plovoucí dřevo, nasáknuté přesně tak, že se vznáší pod hladinou pouhých pár centimetrů. Tak přesně takovýto kus dřeva se tentokrát postaral o ulomení lodního šroubu. Když se nám toto stalo již po páté, připadal jsem si jako ve stáji formule jedna. Opravu neřiditelného plavidla unášeného proudem jsme vyladili na rekordní čas pod dvě minuty. Což je úctyhodný čas vzhledem k nutnosti vyndání motoru z vody, odšroubování vrtule, výměně poškozené pojistky a posléze vše zkompletovat zpět. To vše nad vodou, kde každý šroubek může skončit na dně řeky.
Jako další na seznam oprav se zapsala dvakrát přetržená palivová hadička a děravá nádrž. S hadičkou si celkem hravě poradily kleště. Na díru v nádrži padla Pavlová podrážka z boty. Po tomhle všem vyklepaná svíčka či 30x zamotaný šroub v chaluhách působil jen jako zpestření.
Pokoušet se splout část Dunaje na spojených kajacích má své klady i zápory. Nemožnost vyndání kajaku z vody znamenalo proplout poslední dvě dunajské přehrady skrze zdymadla. To se jako zázrakem podařilo v obou případech ukázkově a já si vyzkoušel svou komunikační obratnost za pomocí lodní radiostanice. Ovšem když člověk vpluje do komory na něčem, co spíše připomíná skořápku od vajíček a drží se na dosah od několikasetmetrové lodi s výtlakem mnoha set tisíc tun… Tak tehdy je vám více než jasné, že s tím Panem Kapitánem někde na přídi té velké lodi, chcete být opravdu za dobře.

web251
K jednomu z nejzajímavějších úseků Dunaje jistě patří Železná vrata. Místo, kde si Dunaj našel cestu mezi horami. Několik kilometrů široká řeka se tak vmáčkla do soutěsky široké pouhých pár desítek metrů. Hloubka vody zde dosahuje sta metrů a je to opravdu impozantní podívaná. Zvláště když se zde ocitnete v plném provozu se slabým motorem a k tomu pouhých pár desítek minut před tou nejsilnější bouří, kterou jsem na Dunaji zažil. V ten moment jde stranou veškerá obava o kajaky, vybavení či motor. Na větu: „Tady již nebudu ani minutu“, ještě dlouho nezapomenu. Jestli jsem si od nějaké doby byl jist, že na koleni zkonstruovanému katamaránu mohu plně důvěřovat, byl to právě tento moment. Neskutečně silný proud, vítr, více jak metrové vlny a hra o čas… V ten moment nás jak loď, tak motor podržely a protlačili jsme se ze spáru této soutěsky za minutu dvanáct.

web298
Na vlně zážitků hra s pohraniční policií, které jsme jaksi nikdy neměli zájem vysvětlovat, že máme motor bez dokladů a že jsme ho nikde neodcizili, připomínala doslova hru na kočku a na myš. Zvláště pak když náš plán zněl uschovat motor vždy alespoň kilometr před očekávanou policejní kontrolou. Schovat se nám ho nepodařilo včas nikdy. Zato doprovod policejního člunu na majácích jsme měli hned několikrát. Ovšem nakonec jsme motor bez dokladů provezli přes tři státy.

web398
Po několika měsících strávených na Dunaji přišlo zcela logické rozhodnutí. Nechat si deltu Dunaje na hlubší průzkum až někdy v budoucnu. Cesta kanálem z Černé Vody do Constanty se stala tou pravou cestou. Mám tak možnost dostat se na řecké ostrovy o pár týdnů dříve a tím jít naproti stabilnějšímu počasí. Ovšem i když má kanál jen 64 km, nebyli jsme do něj vpuštěni. Prý je jen pro jachty a velké dopravní lodě. Nepomohlo, ani že máme katamarán a malý motor.
Co v takové situaci dělat? No já tvrdím dát si kávu a moc na to netlačit. Když dopíjíme kávu, Pavel se mě ptá a co teď. Navrhuji ještě jednu kávu a jídlo. Než dojíme, přijde k nám mladík rozvážející pizzu. Nemluví anglicky, ale daří se mi mu vysvětlit, že potřebujeme na druhou stranu kanálu do moře, ovšem do kanálu nás nevpustili. Vytahuje telefon a cosi na něm dělá. Pak mi ho ukáže. Na Google překladači se objeví věta „I want help you“.
Když zjišťujeme, že je jeho auto pro transport nevhodné, zastavuje kamaráda na ulici. A telefony začínají zvonit. Několik hovorů a máme domluvenou odtahovou službu, která nás po setmění naloží i s kajaky. Tak ten skvělý chlápek nás dovezl k moři výměnou za motor, pro který jsme již neměli další využití. Jak já miluji nechat přijít tu nejlepší realitu k sobě.IMAG0364IMAG0366

4 komentářů

  1. kulix-Reply
    11/07/2015 at 10:14

    Super cteni, jen Belehrad a Budapest neni to same….oprav to prosim. A jinak RESPEKT !

  2. 11/07/2015 at 10:28

    Děkuji za upozornění na překlep, stejně jak za podporu 🙂

  3. Baruš-Reply
    11/07/2015 at 13:50

    Kluci klobouk dolu….jen tak dal 😉 drzim palce

  4. Vladimír Hejtmánek-Reply
    25/08/2015 at 13:46

    Já dával letos Dunaj na singlkánoi vlastní výroby, s jedním pádlem, bez motoru. Mně bouře (třídenní vichřice) přes Železná vrata nepustila, v určitou chvíli to byl boj o život. Kdo Dunaj jel, ten ví, vo co gou. Tak hlavně hodně štěstí dál – odvážným prý přeje. Ahoj!

Napsat komentář: Vladimír Hejtmánek Zrušit odpověď na komentář