Dunaj mne přijímal po celou dobu. Dal mi to nejkrásnější, co mohl a i když s velkou pokorou, tak se nebojím říct, že jsme se za tu dobu spřátelili. Provedl mě napříč Evropou. Chránil mě. Mohl jsem jej pít i v něm plavat…Nesl mě na ramenou a donesl mě k moři. Cítil jsem, jak mne postupně připravuje, zkouší mne a v poklidu mě přenesl k mé další cestě.
Vše se odehrálo tak nějak samo, rychle a přitom naplno. Čím více jsem se přibližoval k moři, tím více mě samo moře volalo. Jasně, řekne si možná někdo… Jak může moře volat?!
Odpověď: Nevím, jak to dělá!
Byla temná noc, když jsem přijel k moři a sundal kajak z auta odtahové služby. Ubytoval jsem se a stojíc na terase jsem hleděl do tmy. Věděl jsem, že tam v té tmě je. Cítil jsem ho. Ale bylo stejně temné jako noc všude kolem.
Následující ráno otevírám oči s myšlenkou na moře. Sejdu do přízemí, uvařím si kávu a vykročím na terasu. DOBRÉ RÁNO MOŘE… s pokorou usedám, abychom si mohli společně vypít šálek kávy. Ten pohled mi zůstane ještě dlouho živě v paměti. Před několika měsíci jsem se vydal z Prahy a dnes sedím na břehu Černého moře.
Ani to snad nešlo se přivítat lépe, nežli sáhnout po potápěčské masce a ploutvích a zanořit se pod hladinu. Tyhle momenty mám opravdu rád. Oddat se vodě a nechat jí odhalit její tajemství. Je pravda, že jsem pod vodou nevydržel zas až tak dlouho. Přeci jen neopren na mě čeká v Istanbulu. Ale zase jsem cítil moře se vším, co k němu patří.Kajak si musel ještě chvilku počkat. Před vyplutím ho čekala důkladná kontrola všech jeho částí, aby byl na moře v dobré kondici. Nějaké ty drobné ranky na cestě k moři utrpěl. Ale přes veškeré to tahání a přenášení nebylo třeba se pouštět do nějaké rozsáhlejší opravy. Dostal tedy alespoň důkladnou koupel v čisté sladké vodě. Pořádně vyschnul a všechny drobné ranky jsem důkladně označil, aby bylo patrné, jestli se nezhoršují, zda přibude něco nového.
Po třech dnech příprav, práce a odpočinku byl čas opět pokračovat. Dorazila Rumunská národní televize, točit se mnou reportáž a já se vydal vstříc novým mořským prožitkům.
4 komentářů
Ahoj Jiří,
pomalu se blížíš k mnohokrát vyřčenému dalšímu z mnoha cílů, a tím je Istanbul. Tvé popisované řádky plné zážitků, dojmů a poznání se čtou velmi krásně a všichni je s Tebou prožíváme. V Tvém podání je velmi snadné se vžívat do Tvých bohatých prožitků, kterých se dotýkáme krz Tebe. Stále držíme palce a jsme s Tebou každý den……….drž se, opatruj se a piš. Těšíme se na každou Tvou zprávu. Pusu posílá máma
Ahoj Jiříku,
cíl stanovený pro Páju jste zdolali…….“ISTANBUL“…….. Gratulujeme. Pájovi posíláme pozdrav, pokud se bude vracet domů do Čech, rádi ho tu uvítáme, ať dá o sobě vědět. Tobě pak přejeme do další cesty mnoho síly a mnoho krásných zážitků, které si v sobě rád uchováš. Těšíme se na každou zprávu, která od Tebe přijde. Moc zdravím a posílám pusu. Jsme s Tebou každý den. Opatruj se. Pa máma
Ahoj Ferdo,
tééééda neskutečný, už jsi na moři… uteklo to jak ta voda:-) teda alespoň mi příde, že jsem nedávno stála na náplavce a mávala……teď to teprv začne co. Koukej o sobě dávat vědět jak jen to půjde, teď se o Tebe začneme bát….myslíme na Tebe, drž se ( v kajaku:-) !!!
Čau Ferďásku, zdravím z vedrovatého Slaného !!!! Sledujeme tě a vzpomínáme, každý ráno otvírám ledničku a mrkám na tvůj magnet…
V srpnu jedeme do Wild Kaiseru, vzpomínám a moc ráda…, byla to tehdy taky pro mne velká výzva a jistě i pro tebe, abys mi tu cestu pomohl zvládnout. Posílám pozitivní energii, drž se, užívej si to, hlavně žádný zranění!!!! Máme tě rádi. Majda