Cesta po Vltavě…

Vyrážím z náplavky. Velká spousta přátel se postarala o nezapomenutelnou atmosféru. Tento jen těžko zprostředkovatelný okamžik nechávám za zády a cítím, že ve mně ještě dlouho zůstane. Nořím pádlo do vody a vyrážím kupředu. Po boku mám dalších šest lodí a to je příjemné. Někteří mne ještě doprovází chůzí po břehu.

spolecna foto vypluti

Začínám být naplno otevřen situacím, které tato cesta začíná přinášet. Tedy, když pod Vyšehradem kdosi zahlásí, že potřebuje pauzu, za rohem se objeví ideální molo. Přirážíme všichni společně do přístavní mariny. Je zábavné, když do ní doráží i ti pěší, co šli po břehu. Zcela přirozeně a neplánovaně.
Netrvá to zas tak dlouho a všichni společně připlouváme do Modřan. Není důvod přepřáhnout nápřah… Tedy přepálit začátek. Už zde čekají někteří nedočkavci, co chtějí prožít ještě pár společných chvil. Večer zde probíhá fenomenálně. Přesto se mi ráno daří vstát celkem brzo a vyplout na další etapu. Na tu mě ještě doprovází Pavel na kajaku a Tač s posádkou na jachtě.
Až pod Slapy to jde díky podpoře jachty hladce. Všude je možné proplout zdymadlem spolu s jachtou. Překonat přehradu na Slapech mi pomáhá Pavel a vezu kajak na střeše jeho auta. Ovšem dál už nikdo nepokračuje a já pokračuji sám. Je hluboká noc. Rozrážím klidnou temnou hladinu, připomínající spíše hustý olej a hledám místo, kde přenocovat.

DSC00623xxs
Není třeba popisovat kilometry a kilometry pádlování. Za zmínku ale stojí úsek, který vyšel na Velikonoční pondělí. Na vodě nikde nikdo. Jen sem tam je vidět kouř stoupající z housboatů ukotvených u břehu. Temná obloha. Z těžkých mraků se sypou ohromné bílé vločky a není slyšet ani hlásku. Takto to trvá sice jen pár hodin, ale i tak je ta atmosféra fascinující.

DSC00012
O několik dní později se na Orlíku setkávám s majitelem místní půjčovny jachet. Pomáhá mi překonat přehradu, která v té době nezajišťuje splavnost. Polovinu kajaku pokládáme na jeho třímetrový vozík za autem a druhou půlku nadlehčuji, aby se kajak nezlomil. Takto běžím za autem asi dva kilometry. Na horní hladině dávám opět loď na vodu a přijímám nabídku jachty, kterou mohu využít na přenocování v jejím podpalubí.

DSC00035
Na Orlíku se opět setkávám s Tačem a Annou, kteří mne přijeli doprovodit. Jsem dost unavený po již několikadenním pádlování z Prahy. Domlouváme se tedy, že vykasáme plachty a pokusíme se alespoň trochu jet společně na vítr. Je to pro mne nová zkušenost. Nikdy předtím jsem neměl možnost kormidlovat jachtu a do plachet se snažit zachytit každý i sebemenší vánek. Na konci dne i přes slabý vítr a členité pobřeží máme za sebou více jak deset kilometrů.

DSC00046
Od následujícího dne pádluji již zase sám. Do Hluboké nad Vltavou to teče čím dál tím více. Jezy i přehrady v té oblasti jsou nesplavné a já častěji vykládám, tahám a nakládám loď, než pádluji. Posledních třicet kilometrů do Hluboké nad Vltavou je opravdu hodně náročných. Jsem rád, že tam na mě čeká další doprovod. Táta, bratr a Darek s vozíčkem pod kajak. Velice si vážím, že ještě stále jsou lidé, kteří drží slovo. Jsem vděčný, že se stále mohu domluvit třeba i týdny dopředu na konkrétní den, místo i hodinu a vše platí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERADěkuji všem za podporu a pomoc na mé cestě.

3 komentářů

  1. máma-Reply
    06/05/2015 at 20:51

    Děkuji za popis cesty, která je zajímavá a vtahuje nás více do Tvého dění všedních i nevšedních zážitků. Moc zdravíme a držíme palce, přejeme pěkné počasí a mnoho dalších pěkných prožitků. Pa máma

  2. Vlk a Blanka-Reply
    07/05/2015 at 21:36

    Pěkný popis Ferdo, těšíme se na další .. 😉

  3. 23/05/2015 at 13:15

    Kdy bude pokračování?

Napsat komentář: máma Zrušit odpověď na komentář