Nahoru, dolů a opět nahoru

Prošel jsem si peklem a sáhl si na dno. Prožil jsem temné okamžiky a cítil se mizerně.

Takto nějak by mohl začínat text šikovného spisovatele, který chce čtenáře rychle zaujmout, dostat ho do děje a ideálně v něm vyvolat notnou dávku sounáležitosti s hlavním hrdinou. Asi by pak pokračoval v zápletce s důrazem na prohloubení čtenářových emocí.

Popravdě to je moje teorie, jak by mohl psát ostřílený spisovatel. Já osobně se v současnosti nepovažuji za takového pisatele. Navíc se mnou více rezonuje sdílení svých prožitků tak, jak je já sám chápu, nebo lépe řečeno cítím. Není mým záměrem stylizovat příběh do čtivého děje. Můj záměr je sdílet život, a to formou jakou ho já sám vnímám.

Prožil jsem si nelehké chvíle na své cestě, a to nejen po fyzické stránce. Ovšem opět jsem se odrazil a znovu cítím sebe i cestu. Opět cítím krásu a jedinečnost života a jeho plné prožívání. Znovu cítím soulad. Vábení temných myšlenek a pocitů nechávám za sebou. Prostě to byla další zkušenost, která mne posunula opět vpřed.DSC08836x

O tom, že mi životní zkušenosti přichází ve vlnách, jsem psal již dříve. Popravdě jsem to napsal tak přirozeně, že sám jsem si v daný moment neprocítil hloubku tohoto sdělení. Na tuto mou vlastní myšlenku mne upozornil až “Vieri Cammelli”, italský cestovatel, se kterým jsem se setkal na řeckém ostrově Amorgos. Vlastně jsem si o této své myšlence přečetl až v jeho blogu, ve kterém popisoval naše setkání. Přečíst si ho můžete ZDE . Za toto jeho pošťouchnutí ke znovu zamyšlení se nad svou vlastní myšlenkou mu děkuji. Nejen že jsem se nad ní opět zamyslel, ale dokonce jsem si ji opět prožil. Tentokrát ovšem nejen jako hlavní hrdina, ale i jako pozorovatel.

Co jsem vypozoroval na tomto vlnění skládajícím se z prožitků a zkušeností?
Dobrá… Popisovat skutečnost, že vlna se skládá z nejnižšího bodu a na opačné straně z jeho nejvyššího protějšku, tak to je asi zcela zbytečné. Jako mnohem zajímavější vnímám popsat jednotlivé prožitky během tohoto vlnění.

Kde ale začít? Ha, začnu někde uprostřed toho všeho. Tam, kde si často i v realitě uvědomím, co se to kolem děje. Je to moment, kdy nemohu tvrdit, “je mi dobře”, ale ani “je mi zle”. Je to moment, kdy cítím, jako bych se snad odpojil od okolního dění. Sice vše kolem sebe vnímám, ale zcela nechápu smysl celého toho dění. Pocit to je sice neurčitý, ale o nic méně intenzivní. Je to moment, kdy doznívá nedávno zcela jasné nadšení ze všeho toho, co do sebe zapadalo jako skládanka. Kdy stačilo jen vyslovit přání a vše kolem se realizovalo rychleji, než bych dokázal vymyslet. Je to klid před bouří. Je čas si urovnat v hlavě i v životě dosavadní zkušenosti.

DSC08854Je to vždy jen otázka času, než se vlna zkušeností ocitne v jejím nejnižším bodě. Ovšem čas je zase jen otázka toho, kolik mu věnuji pozornosti. Tedy je na mě samotném, kdy se do tohoto bodu dostanu. Na tomto nejnižším bodě je krásné, jak vždy přinese zkoušku. Jako by život chtěl ověřit, na kolik jsem pochopil lekce, které mi dal, a kolik zkušeností jsem si z nich odnesl. Vypozoroval jsem, jak následující období koresponduje přesně s tím, na kolik jsem obstál sám před sebou právě v těchto zkouškách. Je to i období, kdy mohu vyslovit přání a vše kolem mně se realizuje tak, abych dostal šanci toto přání naplnit.

Během cesty vzhůru, cesty plné učitelů, kolem sebe cítím vše velice intenzivně. Je to doslova cesta naplnění, realizací a zkušeností. Vypozoroval jsem, že toto období s sebou nese pocit, že nikdy neskončí. Pocit jako by vše mělo trvat věčně a bylo možné dosáhnout čehokoli. Připomíná mi to moment zamilování se, kdy je možné cítit až v kostech, že tento stav už nikdy neskončí. Tato období jsou pro mě hodně zábavná. Díky vědomí, že se jedná o vlny zkušeností, ani netoužím po tom, aby jen stále stoupaly. To proto, že v momentě, kdy prohlásím, že jsem na vrcholu, že jsem dosáhl dané zkušenosti, nastane obrat. A to téměř okamžitě. Jako když večer po skvělém dni prohlásíte, že jste šťastní a vše se daří a druhý den se hned ráno kopnete do prstu, rozlijete kávu, ujede vám autobus a zapomenete na schůzku. Tak přesně takto mi to funguje.

DSC07624Díky tomuto porozumění mého životního vlnění jsem se naučil nesnažit se vlnu štěstí a souladu zvedat výše, než na kolik jsem připraven. Je to sice lákavé snažit se vydržet v této rovině co nejdéle. Ovšem je to jen horní polovina vlny a jak vysoko jí zvednu, tak hluboko mě stáhne, aby ověřila, kolik jsem toho pochopil. Tedy dnes je pro mě velice zábavné zcela vědomě prohlásit, to je skvělé, to je to co chci já, jsem na vrcholu. Je to pro mě zábavné, protože už vím, že tím ukončím stoupání a vydám se na cestu ukotvování prožitých zkušeností.

Je krásné žít s vědomím, že po každém klesání následuje cesta vzhůru. Stejně jako vědomí, že mě život prověří přesně do té míry, do které jsem já sám chtěl stoupat.

Přeji každému, aby našel ten svůj rytmus. A také, aby vždy věděl, ve kterém bodě se na té své vlně nachází.

4 komentáře

  1. mamča-Reply
    24/05/2016 at 21:19

    ……..Tvé vyzrání a pochopení sebe sama do velké hloubky je znát ze všech napsaných myšlenek. …………..
    Těším se na setkání v Zadaru…….měj se dobrodružně a opatruj se.
    Ahoj a pusu máma

  2. Robert-Reply
    25/05/2016 at 13:51

    Perfektni a uvedomnele. Zacinas sebekritickym zhodnocenim sveho psani. Paradoxne tohle je to nejlepsi; co jsem tady cetl. A vazne hodne vyspele. Jako esence toho; co Cesta dava.

  3. 03/06/2016 at 14:32

    Amen.

  4. Zuzka Hanáková-Reply
    17/11/2016 at 14:30

    Ahoj Ferdo, zdravím na cesty…. tvůj článek se mě dotkl. Je v něm veliká hloubka, nadhled a vnitřní ukotvení. Čoveče…. až mi z toho mrazí.. krásně napsané! Díky za nehlédnutí do tvé duše… zdravím do dáli od rodinného krbu s dětmi a Hozou v zádech 🙂

Zanechat komentář

30 − = 26