Ležím v hamace na terase hostelu v centru Budapešti. Lehce se pohupuji a přemítám si prožitky. Všude kolem poletuje jakési chmýří z nedalekých stromů. Jasně vnímám, jak přichází léto. Z terasy vidím na Dunaj a na velké lodě plné turistů. Cestují v luxusních plovoucích hotelech z města do města. Když to tak vidím, přijde mi to docela příjemné propojení odpočinku a cestování. Navíc, města na Dunaji mají opravdu co nabídnout, stejně tak řeka samotná.
Linz, Krems, Vídeň, Bratislava, Komárno, Esztergom, Szentendre, Budapešť. Každé z těchto míst mě něčím obohatilo. Každé mi dalo jedinečný zážitek, zkušenosti, nová přátelství.

web35

web163

web59

web77

web92

V okamžiku, kdy jsem přešel Šumavu a položil loď opět na vodu, jsem měl nutkání co nejrychleji a co nejdál pokračovat. Rychle mě ale tělo upozornilo, že pěší pochod s kajakem nebyla jen nějaká procházka. Probdělá noc v Linci také mnoho sil nedodala a protivítr, který mě na Dunaji přivítal, mou první Dunajskou etapu pasoval na těžce oddřených 10 km. Vyčerpán jsem ulehal v noci nedaleko veliké vodní elektrárny s jistotou, že nový den přinese i novou energii.

web48
Tak se i stalo a nejen to. Ráno se setkávám s Leandrem, který od brzkého rána pádluje z Lince, kde jsme se předchozí den setkali. Třeseme si navzájem rukou a směrem k Vídni pokračujeme spolu. Nejen kilometry a čas tak ubíhají rychleji, ale také konverzace či vzájemná pomoc při přenášení kajaků kolem přehrad je přínosná. Pro doplnění: Leandro je ze Švýcarska stejně jako jeho kamarád Adrian, který ho doprovází na kole a natáčí o něm dokument. Leandro se totiž pokouší na starém kajaku splout Dunaj od pramene do delty. Což se mu zatím až na pár zádrhelů daří.

Leandro

Adrian
O tom, jak jsou města na Dunaji historicky bohatá, se není asi příliš třeba zmiňovat. Přeci jen, Dunaj je od nepaměti nejen zdroj vody, úrodné půdy, ale také důležitá obchodní cesta. Na mnoha místech pak tvoří přirozenou hranici. Nejen toto všechno přispělo k bohatosti a různorodosti měst na Dunaji. Ovšem vyzdvihovat jednotlivé památky či mapovat jejich původ není pro mě zdaleka tak obohacující jako atmosféra samotná.
Jistě to leckdo zná. Situace, které nejdou naplánovat. Atmosféra, kterou nelze připravit. Někdo tomu říká náhoda, jiní osud. Já si tento prožitek nemám potřebu škatulkovat. Naučil jsem se mu být otevřený a tím si dovolit prožít fantastické momenty.

web147

web112

web24web41
Nevím, kolik času by mi zabralo vymyslet, že v Linci potkám místního fotografa, který mi povypráví zajímavosti o městě, to, jak mě potká Leandro s Adrianem, aniž bych to věděl a následující den mě osloví, když mě znovu potkají polehávajícího v přístavu. Těžko bych vymyslel, že potkám pár studentů, kteří jdou na večeři a schůzku s jejich kolegy z projektu na ochranu přírody a vezmou mě sebou. Nedomyslel bych asi nejspíš ani variantu, že se ke mně bude chtít přidat Nina na cestě do delty Dunaje. Stejně jako to, že mě seznámí s redaktorkou z Vídně, která se mnou bude chtít udělat rozhovor pro rakouská média.
Neplánovaní mi také pomohlo proplout celou Vídeň centrálním kanálem, kam jinak není pro kajak možné vplout. Alespoň tedy ne skrze zdymadlo. Ovšem podařilo se mi to a proplutí 16 km dlouhého kanálu bylo obohacené o všudypřítomnou podporu lidí podél celého kanálu. Stačilo, aby mě jen zahlédli a mou snahu podpořili máváním, přáním dobré a šťastné cesty nebo třeba zdviženým palcem a pokynutím hlavy. Je krásné vnímat, jak lehký vzdor dokáže vyvolat takovou podporu. Ta nesobeckost a upřímná přání mě hodně potěšila. Zvláště na sklonku dne, kdy jsem měl za sebou dvě 90 kilometrové etapy a právě podpora bylo to, co jsem potřeboval.
Setkání mezi Vídní a Bratislovou s Tačem na motorovém člunu a jeho posádkou, stejně jako s Pavlem a jeho plánem mě doprovázet do Istambulu, jistému plánovaní podléhalo. Ovšem spíše logistického rázu, než-li formou itineráře. Fascinuje mne, jak dokáže fungovat domluva. Stačí říct kdy a kde, no a ono to funguje. I když tedy pravdou je, že i toto minimální plánování se může stát na mé cestě svazujícím prvkem. To když je třeba stihnout termín a místo, které je naplánované dlouho dopředu bez přihlédnutí na budoucí prožitky a tempo cesty. No ale dodržené slovo je pro mě stejně naplňující a cenné jako otevřenost k prožívání přítomnosti. Tedy jsem naprosto v pohodě střídat sem tam tyto dvě roviny.

 

Pokud jde o Bratislavu… No tak ta by jen v prožitcích vydala na tlustou knihu. Ať by se jednalo o popis pohostinnosti přátel nebo o až zázračné setkání s fyzioterapeutkou Danielou, která mě během 5 minut dokázala za pomocí kulečníkové koule a nějakých cviků, zbavit bolesti pod lopatkou, a to přímo na podlaze místního baru, nebo podporu mnoha lidí, velké množství nových přátel a díky nim návštěva pro mě architektonicky velice zajímavých míst, zcela neplánované setkání a pohostinnost v Bratislavském přístavu, kde působil legendární Dodo, a nezapomenutelné ubytování na lodi ELDO.

web65

web66web67

web68
Esztergom se mi pak zaryl do paměti snad tou nejčistší neplánovaností. Po cestě z Komárna do Budapešti se z malé zastávky na kávu staly tři dny na naprosto fascinujícím a pozitivním místě. Začínaje setkáním s šéfkuchařem místní přístavní restaurace Nautilus. Pro mě jsou tato setkání vždy něčím, pro co se mi složitě hledají slova. Jednoduše řečeno, v pouhé přítomnosti či blízkosti takové osoby se dokáži s jistotou cítit, že jsem ve správný čas na správném místě. Celý dojem pak ještě umocnil pobyt v hostelu, o jehož interiér se postarali umělci z celého světa, kteří zde ubytování platili svou vlastní tvorbou, často přímo na stěnách jednotlivých pokojů.

web79

Budapešť se pro mě při této návštěvě stala městem plným protikladů. Nalezení hostelu v centru, přímo na ostrově, s vlastním molem a možností uskladnit kajak, považuji za skvělé přivítání. Stejně tak setkání v místním parku se skupinkou milovníku reggae. V ten okamžik není nejmenšího důvodu odmítat jejich pozvání do skoro tajného klubu v centru na dle jejich slov napůl nelegální Dubreggae koncert. Rodinná atmosféra a místo, kde je vše v naprosté pohodě. Ovšem chvíle, kdy se v Budapešti pohybuji po turisticky více vyšlapaných stezkách, mi daly nahlédnout i aroganci. Obecně mi příliš neimponuje nepříjemná obsluha v restauraci, zvláště pak, když si automaticky přičítá 10% provizi za obsluhu na již tak dost předražený účet. Místní podnik s přerostlým vyhazovačem u vchodu, kam nejsem vpuštěn s chabou výmluvou, že je to pro mou absenci bot, rád opouštím, i když komentář na rozloučenou si neodpouštím.
Jsem na cestě a pohybovat se tedy kupředu je pro mě téměř přirozenost. Někdy je to postup pomalejší, jindy rychlejší. Nemám tedy problém přijmout informaci, že mi místní hostel v Budapešti neprodlouží pobyt o jednu noc. Vysvětlení majitelky hostelu, které zní, že zítra zavírají, je pro mě vzhledem k právě nastupující sezoně stejně tak nepochopitelné jako zábavné.
Tedy zvedám pomyslnou kotvu a vydávám se kupředu.

Verze 2

3 komentářů

  1. mamka-Reply
    29/05/2015 at 20:23

    Ahojky Jiří, díky za nádherné zprávy, plné pozitivních zážitků, které jsou po tak dlouhé odmlce velmi příjemné. Tvá cesta je úžasná a díky za sdílení atmosféry. Přeji Ti další neplánovaná pozitivní překvapení a zážitky, které na Tebe čekají a kterými si procházíš. Posílám pusu na každý den a držím palce. Opatruj se a sbírej své dobrodružné dny s úspěchem a ve zdraví. Pa máma

  2. Baruš-Reply
    30/05/2015 at 08:57

    Ahojky Jirko 🙂
    tak jsi mě dostal…fakt krasne popsane, opravdusi tve psani a cestovani uzivam,ikdyz j v praci 🙂 hlavne jen tak dal… pozitivnich lidiček poznas jeste spousty ….tak hodne pohodovych kilometrů ….zatim ahoooooj 😉

  3. Luti loď "ELDO"-Reply
    06/06/2015 at 13:42

    Drzim palce, nech Ti to vyjde.Pozdravuje Vás Eliška,Xandy,Luti,Jožko Šebo s manželkou a ďalši.Samozrejme loď „ELDO“

Zanechat komentář